O autorovi


Zakladatel konceptu Performance Training, spolumajitel Performance Power Center, performance coach, student 5. ročníku magisterského jednooborového studia Psychologie na Masarykově univerzitě. 9 let praxe. Stovky klientů po celé ČR, trenér profesionálních sportovců z více než 10ti sportů až po mezinárodní úroveň.


Tréninku a posilování se věnuji již devátým rokem. Začal jsem jako každý jiný klasickým kulturistickým tréninkem a dodržováním vysoce-frekvenčního stravování (6-8 jídel denně). V jednom bodě, když jsem zjistil, že jsem se už asi rok neposunul vpřed a soustavně se jen přetrénovávám jsem klasický trénink opustil a dal šanci tréninku silovému, zejména powerliftingu.

U toho jsem nějakou dobu setrval a mým největším koníčkem tehdy bylo kromě cvičení vyhledávání nových, s tréninkem souvisejících informací. Nasával jsem je jako houba, vše zkoušel a po vyčerpání běžně dostupných zdrojů jsem se rozhodl pustit do trenérského kurzu. Lidem jsem ve cvičení pomáhal od úplného začátku a zdálo se tak být logické, stát se trenérem a moci si tím i něco vydělat. 

Během trenérského kurzu, kdy jsem v podstatě ihned zjistil, že se tam již nic nového nepřiučím jsem narazil na zahraniční zdroje informací a s hrůzou zjistil, že to, co je o tréninku vyučováno pro trenéry je co se týče vědomostí 20 let pozadu za zbytkem světa. 

Rozhodl jsem se tedy chopit otěže do svých rukou, naučit se co půjde z venku, trenérský kurz doklepat do konce pomocí informací, které tam po mě požadovali a potom se vydat jako licencovaný trenér svým směrem a šířit vlastní přístup k tréninku.


A jak jsem teď napsal, tak jsem tehdy taky udělal. Ihned po kurzu jsem začal pracovat jako trenér a i nadále jsem se ve volném čase vzdělával v metodice silového tréninku, dle ve světě uznávaných kapacit. Nabyté vědomosti jsem aplikoval ve svém tréninku, kde jsem prolomil dlouhodobou absolutní stagnaci, a také v tréninku se svými prvními oficiálními klienty. Bylo zajímavé v té době sledovat reakce ostatních "kolegů" trenérů, kteří nechápavě kroutili hlavami nad tím, když jsem házel medicinballem o zem, skákal na lavičku, vyrobil si své vlastní TRX a na těch jezdil (protože v té době ještě nebylo v ČR k sehnání) nebo například jezdil cviky z mrtvé pozice v silové kleci a s klientkami jezdil podivné tréninky na čas, složené z chlapských cviků. Určitou mírou satisfakce pak také bylo, ty stejné trenéry po několika letech, až se tyto trendy ve cvičení (zejména funkční trénink a crossfit) dostaly i k nám, vidět aplikovat stejné cviky a postupy, tentokrát již s postojem, že se jedná o běžné cvičení.


Zhruba v této době se v mé hlavě zrodil Performance Training - průnik toho nejlepšího od různých silových trenérů. Půl roku intenzivní aplikace a osekávání do podoby čirého diamantu vedlo k vytvoření jeho verze 1.0, která se na mě podepsala současnou ztrátou tělesného tuku, nabráním svalové hmoty a zvýšením síly a pracovních kapacit (foto zde), tedy něčeho, co klasické paradigma fitness považuje za nemožné. Což mě opět utvrdilo v tom, že alternativní pohled na trénink je nejenže možný, ale dokonce lepší než to, co se zde běžně šíří.

Vydal jsem se pak rychlou cestou vpřed, přidal jsem do svého tréninku také vzpírání a základy kalisteniky a společně se zbavováním se posledních zbytků tuku jsem stanovil první základy podsystému PT2.0. Jak to tak však bývá, ne všechno je vždy tak růžové a spolu s tím, jak rostl počet silových disciplín, ve kterých jsem se chtěl zlepšovat, zvyšovala se neúměrně i délka a náročnost tréninků (trénink 2x denně, pokaždé přes 2 hodiny nebyl ničím neobvyklým) a postupem času tak došlo až k dosažení syndromu přetrénování (po měsících přecházení příznaků). Spolu s ním pak i syndromu vyhoření, kdy jsem se snižujícími se výsledky (vlivem přetrénování) přestal spatřovat v silovém tréninku smysl a na nějakou dobu jej opustil. 

Po několikaměsíční pauze a lehkém tréninku pro pocit, jsem se pak k silovému tréninku pozvolna vracel. V té době se mi povedlo, dlouhodobým dodržováním mýtů o stravě, vypracovat si autoimunitní onemocnění, intoleranci na řadu běžných potravin a souvisejícím přetížením jater a ledvin se dopracovat opět do stavu hlubokého přetrénování. 

Přišel velký zlom v mém životě, kdy jsem se rozhodoval, zda u tréninku zůstanu nebo jej zcela opustím. Problémy ve stravě jsem samozřejmě v té době neodhalil, protože jsem přeci dodržoval vše tak, jak má být. Nakonec to vyřešilo až objevení nového směru rozvoje v silovém tréninku a tím byla silová gymnastika.

Trénink se stal opět zábavným a motivujícím. Výhodou silové gymnastiky bylo, že nezatěžovala příliš nervovou soustavu, vedla k novému svalovému růstu a tedy i k motivaci k tréninku. Protože se blížily malé státnice z psychologie, stala se silová gymnastika základem mého cvičení (praktikoval jsem ji na kruzích na půdě). V té stejné době jsem pak také přestal absolutně řešit nějaké kulturistické pravidla stravování a udělal jsem pro sebe to nejlepší co jsem asi kdy mohl.

Zdraví se mi zlepšilo, stejně jako tréninkové výkony a po dosažení cíle zvládnout základní sestavu na kruzích (video zde) jsem se začal k silovému tréninku opět postupně vracet.

Začal jsem pracovat jako fitness manager, opět trénovat klienty a pomalu se vracet na výkonnostní úroveň, kde jsem byl v časech aplikace PT1.0. Vzhledem k dlouhé a náročné pracovní době nebyl čas řešit jídlo a nedobrovolně jsem se tak stal aplikátorem něčeho, co se jsem v té době ještě neznal, ale co bylo velmi podobné Warrior Diet. Jak se později ukázalo, tento stravovací režim měl opět pozitivní vliv na mé zdraví i výkony.
Po ukončení pracovního závazku, vzhledem k poměrně hodně volnému času, jsem se rozhodl povznést systém Performance Training na novou úroveň a po letech jsem se tak opět pilně ponořil do studia a aplikace. Přizval jsem do svého tréninku Crossfit, který mi ukázal, jak se dají lépe propojit jednotlivé silové sporty, což vedlo k současnému rozvíjení se v oblastech trojboje, vzpírání, silové gymnastiky, kalisteniky, silové jógy, dálkového a intervalového běhu, atletického tréninku, klasického silového a kulturistického tréninku a později také strongman tréninku. Vše to bylo zaštítěno použitím principů z crossfitu pro současné udržení vysokého počtu silových disciplín a budování silové vytrvalosti pomoci metconů. Trénink pak byl také aplikován na horkém slunci i v mrazivých podmínkách a cílem bylo zakusit vše, co je možné. 

Vznikl tak Performance Training 3.0, kde jeho konkrétní aplikaci tak, jak jsem podle něj trénoval můžete vidět na videu ZDE. V té době jsem také jel naplno podle Warrior Diet.

Dotočení videa mě stálo opravdu hodně sil a tak po něm přišel opět plánovaný deload a rozhodnutí vydat se novým směrem. Dostal jsem se tehdy do bodu, kdy po letech učení se od těch lepších, jsem začal vytvářet vlastní tréninkové principy a postupy. Protože jsem znal potenciál silové gymnastiky a protože během tréninku pro video PT3.0 nebyl prostor pro její rozvíjení, rozhodl jsem se věnovat se naplno pouze jí. Odhodil jsem ego stranou a začal doma na zemi bez vybavení postupně trénovat ty nejjednodušší prvky, které jsem předtím ve snaze dostat se co nejrychleji vpřed přeskočil. Postupoval jsem slimáčím krokem, ale věděl jsem, že buduji pevné základy, ze kterých budu moci dlouhodobě těžit.

Podobně jako silová gymnastika i ve vzpírání jsem viděl velkou budoucnost a proto jsem tyto dvě téměř protichůdné oblasti propojil a začal se rozvíjet v obou z nich současně. Po opětovném dosažení vytyčených cílů jsem již věděl, že u silové gymnastiky pro trénink vrchní poloviny těla, použité prostřednictvím svých principů zůstanu. Vzpírání jsem pak opustil a podobně jako při gymnastice, kdy jsem začínal od úplných základů jsem se stejnou cestou rozhodl vydat i u spodní poloviny těla.

Již od dob vytváření PT3.0 jsem nosil v hlavě plán o rozšíření Performance Training mezi veřejnost a tento plán jsem po dlouhém rozvažování začal plnit. Vznikl tak blog o silovém tréninku, články o mýtech o stravě a postupně došlo i k prodeji tréninkových protokolů PT1.0.

Mým dalším snem bylo otevřít si jednou vlastní tréninkové středisko, kde by šel PT cvičit naplno, což vedlo k otevření malého Performance Power Center. 

Když jsem si své dlouhodobé cíle splnil, začal jsem pracovat na rozvoji PT2.0 tak, aby mohl být vypuštěn mezi veřejnost. Přepracoval jsem původní PT2.0, přidal poznatky, které jsem si osvojil během aplikace vzpírání po PT3.0 a vrhl se do dalšího studia jeho problematiky. Výsledkem tak byl PT2.0 Rebuild of Performance, kde uskutečnění tohoto projektu mě stálo, vzhledem k tomu, že v té době začaly současně také práce na velkém PPC, neuvěřitelně mnoho sil. Konání skupinových tréninků a přetržení vazů v zápěstí, které mi znemožňovaly cvičit téměř vše kromě silové gymnastiky tomu také moc nepomohli. 

Ihned na vypuštění PT2.0 navazovala intenzivní práce na Performance Power Center a trénink byl pouze takový, aby nedošlo k přílišnému propadnutí se dolů.

Spolu s otevřením však stejně, jako se zvedá pták Fénix z popela, jsem se i já sebral a rozhodl se konečně posunout se, když už mám k dispozici to nejlepší silové vybavení v ČR, na kompletně novou úroveň.


V současné době se plně věnuji rozvoji systému Performance Training do nových směrů a plánuji další řadu souvisejících projektů. Například video-logy, které budou mapovat mé tréninky na Ronnie.cz.

Performance Training se tak nakonec stal nejen mým koníčkem, ale také prací a dá se říci, že mi nyní vyplňuje většinu dne, týdne i měsíce. Cvičení a posouvání nejen svých hranic, ale také hranic mých klientů do nových výšin, spolu s bouráním mýtů o stravě  a tréninku vidím jako své poslání a dlouhodobý cíl.

V současné době se pak také hlavním cílem stává dokončit magisterské studium psychologie.

Adam Česlík